PSÍ ŠKOLIČKA

Socializace aneb zařazení do společnosti

zridkavesely@gmail.com (Administrator) — Sun, 08 Apr 2012 17:53:33 +0000

O důležitosti včasného zařazení do společnosti a poznání pravidel společenského styku.

Všechna mláďata se musí k dobrému prospívání včas sžít se společností, ve které se budou pohybovat jako dospělí. Držení mimo ni ať už v bytě, na dvoře nebo v dětském domově způsobuje v dospělosti problémy.
U štěňat je kritické období mezi 6. až 16. týdnem stáří. V této době by mělo štěně poznat všechny situace, ve kterých se bude pohybovat jako dospělé. To znamená mělo by potkávat jiné psy, lidi, běhat v lese, po louce, poznat ruch ulice, svézt se autem, vlakem ….
Co se vtiskne do mozku v tomto období je normální a nebude potřeba se v dospělosti toho bát.
Samozřejmě život musí mít pravidla, abychom nešli od konfliktu ke konfliktu nebo se jen nepodřizovali.
Psí potkávání a seznamování je rituál, který se nesmí uspěchat. Opatrné, pozvolné přibližování, očichání pachových žláz pod ocasem a když je dost času a správná nálada, tak ten důležitější vyzve ke hře. Štěňata se tomu musí mít čas od vyrovnaných, dospělých psů naučit. Pokud jim to neumožníme ať už venku v parku nebo ve psí školičce, na cvičáku, koledujeme si o problémy v dospělosti ať již ve formě agresivity nebo ustrašenosti.
Nejvhodnější doba k počátku učení u štěňat je právě období časné socializace tedy od 6. do 16. týdne stáří. V tomto období se štěně snadno naučí základní poslušnosti, jako je sedni, lehni, ke mně. S podporou pamlsku rychle pochopí co po něm chceme. A pak je potřeba „překonat sám sebe a vytrvat“ a opakovat a opakovat a … samozřejmě vždy s pochvalou za dobře odvedenou práci. Však to znáte z mezilidských vztahů…
Tak co nám brání vykročit s jarem do psího a lidského ráje? Jen mít hotové alespoň první dvě očkování a chutě do společnosti.

Loužičky a hromádky patří ven.

milos.u@centrum.cz (Miloš Urban) — Tue, 22 May 2012 00:05:09 +0000

Vysvětlit to štěněti jde relativně snadno, když si uvědomíme, co vyvolává nutkání k vyměšování. Je to naplnění břicha ať už jídlem nebo pitím, pohyb a probuzení ze spánku. Nejdůležitější je naučit štěně, kde je vhodné místo k vyvenčení a tam je musíme vždycky doprovodit. Za chvíli to místo štěně pozná a specifický odér z předchozích návštěv mu připomene, co tam má udělat. Pochvala po dobře odvedené práci ve formě pamlsku, pobídnutí ke hře nebo jen vřelým slovem štěně utvrdí, že tato akce přichází v úvahu jen tady venku. Na počátku tréninku musíme vzít štěně ven každou hodinu až dvě. Jak bude stárnout a pochopí, co po něm chceme, můžeme intervaly prodlužovat. Tím, že malé štěně krmíme zpočátku 5x denně, máme pod kontrolou i dobu, kdy se mu bude chtít na záchod. Jídlo mu dáme k dispozici na maximálně 30 minut a většinou do hodiny po jídle se nutkání dostaví. Brzy to na něm i poznáme. Pokud má potřebu se vyvenčit i v noci, dáme mu najíst naposled tři až pět hodin před spaním.

Samozřejmě, že zejména z počátku to vždycky nevyjde. V žádném případě se nesmí štěně po nehodě trestat nebo mu v loužičce nebo hromádce „máchat hubu“. Málokdy pochopí, proč jej trestáme. Někdy můžeme vyvolat i strach z vyměšování před námi i venku a tím narušíme celý náš vztah. Jediné co má smysl, je přerušení akce ať již tlesknutím, dupnutím, zatáhnutím za vodítko, zavoláním a okamžitým vynesením ven, kde jej za dokončení akce příslušně pochválíme. Když se mu to přeci jen někde doma povede, musíme místo činu pořádně uklidit, aby tam nezbyl žádný odér lákající k opakování. Štěňata nevyměšují na místech, kde jí nebo spí, takže lze na to místo dát misku s jídlem, vodou nebo pelíšek. Dětská ohrádka nebo zavřené dveře také leckdy pomohou.

Sami sebe můžeme za zvládnutý úkol pochválit, pokud se štěně doma nevyčůrá po dobu alespoň jednoho měsíce. Do té doby jej musí pořád někdo mít na dosah, aby mohl včas zakročit. Pokud to z jakéhokoli důvodu nejde - jdeme pryč, potřebujeme se vyspat a podobně, musíme štěně zvyknout v nějakém bezpečném, omezeném prostoru (ohrádce, kleci, přepravce), kam mu dáváme jídlo, hážeme hračky při hře, schováváme pamlsky. Mělo by to být místo, kam chodí rádo a ne pouze vězení za trest. Nesmíme jej tam zavírat na delší dobu než je schopné udržet své potřeby. Určitě by tam nemělo být déle, jak po 4 hodiny za den. Pokud jej nemůže někdo vyvenčit, určeme mu větší prostor - místnost, kde si může hrát i spát a v případě nouze i noviny nebo savou nepropustnou plenou v místě, kde se vyprazdňuje. Některá štěňata si učůrnou při vítání, je to vyvoláno nervozitou a vzrušením. V žádném případě nemá smysl štěně kárat, to může ještě přitížit. Pokud problém přetrvává, přestaňte se se štěnětem bouřlivě vítat nebo jej nechte sednout a pak mu dejte pamlsek. Důslednost a trpělivost přinese růže v podobě vychovaného štěněte i do vaší domácnosti.

Přeji vám pevné nervy a radost z úspěchů.

Jak vysvětlit kočce, kam má chodit na záchod?

milos.u@centrum.cz (Miloš Urban) — Wed, 23 May 2012 22:16:25 +0000

Většinou to nebývá problém u kotěte z venku i z domácnosti. Příklady táhnou. Když koťata domácí kočky vidí, jak se chová máma, naučí se to brzy také. Když si přineseme takové kotě domů, je dobré používat to samé stelivo do záchodku a pak jej třeba postupně můžeme přimícháváním změnit. Pachy a vůně hrají ve zvířecím světě velkou roli. Musíme mít na paměti, že močí a trusem si zvířata značkují své teritorium a tak je potřeba mít v domácnosti o jeden záchod víc, než je doma koček a je potřeba, aby byly na odlehlých místech, aby tam měly kočky soukromí. Někdy se v té intimní chvíli dokáží pěkně terorizovat. Neměla by jim u něj rachtat pračka, hučet kotel nebo lupat radiátor. Natož pak je v té chvíli otravovat páníčkové s léky, česáním a pod. V každém případě musí být záchodek tak velký, aby se v něm kočka dokázala bez ohýbání otočit.

Když chceme zabránit tomu, aby kočky chodily na záchod mimo, je potřeba každý den lopatkou vybrat močí a trusem zhrudkované stelivo a jednou za týden stelivo vysypat, vymýt záchod saponátem, pak jej ještě vypláchnout teplou vodou, abychom jej zbavili parfémů a dosypat zpět čistým stelivem.

Pokud dojdeme ke společnému závěru, že místo, které jsme vybrali vyhovuje nám i kočce, už jej pokud možno neměňte. Není li jiné cesty, nabídněte jí na novém místě další záchůdek a starý ukliďte, až když používá i nový.

Co ale dělat, když přesto začne kočka čůrat mimo záchod?

Projdeme si, jestli jsme neporušili některé z doporučených opatření a postupů.

Zkusíme nabídnout jiné stelivo, změníme hloubku vrstvy, nabídneme o záchod víc na jiném klidném místě nebo pokud to jde tam, kde začala chodit na záchod.

Leckdy stačí na nové místo vyměšování dát misku s jídlem nebo jejich pelíšek. Kde zvířata jedí a spí, tam nečůrají. Nebo místnost prostě zavřít, zahradit dětskou ohrádkou atd.

Pokud na to máme čas, snažíme se při vyměšování na nežádoucím místě kočku vyrušit tlesknutím, postříkáním vodou a odneseme ji na záchodek. V žádném případě jí nesmíme ve výměšcích máchat čumák a trestat. Pokud nemáme na hlídání čas a potřebujeme odejít, můžeme jí zavřít do místnosti, kde má záchod, jídlo a pití a nemůže natropit žádné velké škody.

Musíme také zjistit, jestli není příčinou nějaký zdravotní problém – zánět močových cest, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí atd.

Často to také souvisí s dospíváním, kdy si kocouři začínají značkovat hranice teritoria. Čerstvě dospělému kocourovi může pomoci kastrace, která v každém případě omezí odér z moči.

Může to být vymezování proti jiným kocourům a kočkám ze sousedství, ale i novému příteli paničky, nové ratolesti v rodině, kterou všichni obletují a ubohé kočce se už nikdo nevěnuje. Citlivé povahy nelibě nesou i změny v uspořádání nábytku nebo režimu rodiny.

Tady se již ale dostáváme do hájemství duševních pohnutek a možné nezbytnosti řešení problémů s veterinárním lékařem, který se poruchami chování u zvířat zabývá.

Přeji Vám klidné a harmonické soužití s Vaším domácím tygrem.

MVDr. Miloš Urban