ČASTÉ DOTAZY

Síňokomorové chlopňové vady u psů

2012-05-21T23:50:52Z

Rebecca E. Gompf, DVM, MS, DACVIM (Cardiology)

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Popis

Levá dvojcípá nebo také mitrální chlopeň leží mezi levou síní a levou komorou. Pravá trojcípá chlopeň leží mezi pravou síní a pravou komorou. Chlopně brání zpětnému toku krve z komor do síní při srdečním stahu. S věkem se se na nich vytváří jizvy (myxomatózní degenerace) a postupně přestávají těsnit. Následkem toho je srdeční pumpa méně účinná a srdce se postupně zvětšuje a zesiluje. Pokud je zpětný tok jen minimální, srdce je to schopné kompenzovat, ale jak se otvor zvětšuje a zpětný tok zesiluje, může nastat i srdečnímu selhání. Nejčastěji je postižena levá mitrální chlopeň a její degenerativní změny mohou zapříčinit levostranné srdeční selhání.

Příčiny

Příčina degenerativního postižení chlopní je většinou neznámá. Vady cípatých srdečních chlopní jsou nejčastějším srdečním onemocněním psů. Častěji postihuje malá a střední plemena, zejména papillony, pudly, čivavy, jezevčíky a kavalíry a projevuje se většinou u starších jedinců. Choroba začíná v mladším věku a má rychlej vývoji se vyvíjí u samců než samic. Důležitou roli hrají genetické vlohy, ale životní podmínky (zátěž, obezita, dieta…) významně ovlivňují závažnost problému.

Klinické příznaky

Zpětný tok krve často způsobí srdeční šelest slyšitelný při běžném vyšetření, ještě než se objeví pozorovatelné příznaky. Prvním příznakem bývá kašel vyvolaný zátěží nebo silným vzrušením. S časem se levá polovina srdce stále zvětšuje, přidávají se vážnější příznaky srdečního selhávání, silnější kašel, nezvládnutí fyzické zátěže, zrychlené a ztížené dýchání, neklidný spánek. Psi, u nichž se vyvíjí pravostranné srdeční selhání můžou také kašlat, ale častěji u nich dochází k rychlé únavě při zátěži, ztrátě hmotnosti a svaloviny, a hromadí se jim tekutiny v dutině břišní. Po čase se tekutina začne hromadit i v plicích a psi mají potíže s dýcháním.

Diagnostické postupy

Srdeční šelesty se většinou hodnotí podle toho, jak moc jsou slyšitelné. Slabé šelesty vyžadují jen pravidelné kontroly po zbytek života zvířete. Jakmile dojde ke změně nebo zesílení šelestu, objeví se další příznaky nebo zrychlený a nepravidelný srdeční pulz, měla by být provedena následná vyšetření:

• Rentgen hrudníku a případně břicha

• Ultrazvuk srdce

• EKG, zvláště při nepravidelném srdečním rytmu

• Laboratorní vyšetření krve

Psi ve vážném stavu při levostranném srdečním selhávání vyžadují před podrobným vyšetřením nejprve stabilizaci.

TERAPIE A NÁSLEDNÁ PÉČE

Možnosti léčby

S léčbou se většinou začíná až po objevení se pozorovatelných klinických příznaků, protože zatím neexistuje lék, který by vývoj této choroby zastavil.

Psi s mírnými příznaky jsou ošetřování v domácí péči, u velmi vážných případů je nutná i hospitalizace.

Na trhu je mnoho přípravků pro léčbu srdečního selhávání jako jsou injekční diuretika, která odstraňují tekutinu z plic, vasodilatátory snižující krevní tlak a tím srdeční práci, možná je i akutní terapie kyslíkem. Tekutina může být z dutiny břišní a hrudní odsávána nebo drenována. Po zvládnutí akutního srdečního selhání nastupuje domácí medikace v tabletové formě. Při mírných klinických příznacích mohou být užívány následující léky:

• Furosemid může být podáván po celý život samostatně nebo v kombinaci s jinými diuretiky např. spironolactonem.

• ACE inhibitory, jako enalapril, benazepril, ramipril jsou užívány ke zlepšení kvality života, snižují zadržování tekutiny v dutině břišní a hrudní.

• Pimobendan snižuje srdeční výdej a zlepšuje srdeční stah. Je aplikován u pacientů s vážným srdečním selháním.

• Ostatní léky (digoxin, beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů) jsou aplikovány při vysokém srdečním tepu spojeným s arytmiemi jako např. fibrilace síní.

Kromě farmakologické terapie by psi se srdečním selháváním měli dostávat dietu s velmi nízkým obsahem soli. Měli bychom se vyvarovat nadměrné zátěže psa, ale pravidelný mírný pohyb dle instrukcí veterináře není problémem, naopak.

Následná péče

Psi bez klinických příznaků by měli být pravidelně kontrolováni jednou za půl roku, vhodný je i rentgen srdce jednou ročně. Pokud začne mít pes potíže s dýcháním, je nutné navštívit veterinárního lékaře ihned. Intenzivní péče a trvalé sledování stavu je nutné při hospitalizaci psa se srdečním selháním. Po propuštění z hospitalizace jsou nutné pravidelné kontroly po zbytek života zvířete.

Prognóza

Psi bez zjevných příznaků mohou žít mnoho let bez potíží. Čím hůře chlopně těsní a čím více uniká krve z komor zpět do síní, tím dříve se objeví klinické příznaky.

Psi s diagnostikovaným srdečním selháváním v průměru přežívají 8 – 10 měsíců, ale reakce na léčbu je velmi individuální. Psi trpící zároveň dalšími chorobami, jako např. selhávání ledvin, reagují na terapii špatně. Kavalír King Charles Španělé a další malá plemena, u nichž se vyvine degenerativní onemocnění chlopní, by měli být vyřazeni z chovu.

Dilatační kardiomyopatie psů (srdeční slabost)

2012-05-21T23:48:40Z

Rebecca E. Gompf, DVM, MS, DACVIM (Cardiology)

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Popis

Dilatační kardiomyopatie je onemocnění, při kterém se srdeční sval slábne a ochabuje a srdeční komory se rozšiřují. Srdce není schopno dostatečně pumpovat krev do těla, zvíře ztrácí energii a tekutina unikající z cév se hromadí v plicích a břišní dutině. Jak se srdce rozšiřuje, chlopně mezi síněmi a komorami přestávají těsnit, což srdce ještě více zatěžuje. Častým následkem bývá nepravidelný srdeční rytmus.

Příčiny

Dilatační kardiomyopatie je častější u velkých a obřích plemen a také u kokršpanělů.

Ve většině případů není přesná příčina onemocnění nalezena, ale vada je dědičná v určitých liniích boxerů a dobrmanů. Nedostatek aminokyselin taurinu a L-karnitinu může být příčinou u amerických kokršpanělů, zlatých retrívrů a novofundlandských psů. Mezi méně časté příčiny sekundární kardiomyopatie patří zánět srdečního svalu (myokarditida), hormonální problémy (štítná žláza, nadledviny) a vysoké dávky chemoterapeutika doxorubicinu.

Klinické příznaky

Příznaky se většinou objevují náhle. Jedny z prvních příznaků jsou snížená výkonnost, slabost a studené packy. Může se vyvinout kašel, ztráta chuti k jídlu a zrychlené, ztížené dýchání. Můžeme zaznamenat i zvětšené břicho naplněné tekutinou a ztrátu svaloviny.

Diagnostické testy

Než můžeme přistoupit k vyšetření srdce a dalších orgánů závislých na srdeční funkci, psi s vážnými příznaky musí být nejprve stabilizováni. Vyšetření může zahrnovat:

• rentgen hrudníku a břicha

• ultrazvukové vyšetření srdce

• v případě nepravidelného rytmu EKG

• laboratorní krevní testy včetně hormonálních a vyšetření tekutiny v dutině břišní

OŠETŘENÍ A NÁSLEDNÁ PÉČE

Možnosti léčby

Při vážném srdečním selhávání je pes většinou hospitalizován a stabilizován za použití léků podporujících tvorbu moči (např. Furosemid), kyslíkové terapie a odsátím tekutiny z hrudní a břišní dutiny. Potom co je pes stabilizován, pokračujeme už podáváním léků v tabletách jako např.:

• Furosemid, diuretikum, který je podáván většinou doživotně, může být kombinován s jinými diuretiky jako spironolactonem, udržujícím nízký objem tělních tekutin.

• pro zlepšení kvality života a snížení zadržování tekutin v těle mohou být použity ACE inhibitory enalapril, benazepril nebo ramipril.

• Pimobendan je novější lék který rozšiřuje cévy a zvyšuje sílu srdečního stahu. Je většinou používán v kombinaci s jinými léky, diuretiky a ACE inhibitory.

• Digoxin se používá u psů s vážnějším srdečním selháváním a velmi rychlým srdečním rytmem způsobeným arytmiemi, jako např. fibrilace síní.

• Stále probíhá výzkum betablokátorů a jejich vlivu na kvalitu života psů s dilatační kardiomyopatií.. Betablokátory, jako např. Carvedilol, se spolu s blokátory vápníkových kanálů používají ke zpomalení srdečního rytmu při fibrilaci síní.

• Komorové arytmie jsou většinou léčeny mediletinem, mexiletinem s atenololem nebo sotalolem.

Psi se srdečním selháváním by neměli být krmeni slanými jídly, ke snížení příjmu soli mohou být použity speciální diety s nízkým obsahem soli. Pokud váš pes trpí zároveň nedostatkem taurinu, bude mu přidáván do krmení. Jako zdroj může sloužit i rybí olej. Dilatační kardiomyopatie jako následek jiných chorob se může sama vyřešit jakmile se podaří vyléčit vyvolávající chorobu.

Následná péče:

Kontrola je většinou plánovaná 7-14 dní po zahájení terapie. Může zahrnovat rentgen hrudníku, laboratorní vyšetření krve nebo ultrazvuk srdce. Další kontroly jsou plánovány dle stavu pacienta a vyvolávající příčiny. Pravidelné kontroly jsou ezbytné většinou po zbytek života.

Prognóza

Pokud se zjistí příčina vzniku dilatační kardiomyopatie, která je poté ošetřena, je prognóza dobrá. Takoví pacienti se mohou vyléčit a po několik let nevykazovat žádné příznaky onemocnění. U psů kde dilatační kardiomyopatie není následkem jiných onemocnění, ale vadou srdce je prognóza různá. Dobrmani a boxeři žijí pouze několik týdnů nebo měsíců. Jiná plemena žijí rok a víc. Prognóza je horší u psů s fibrilací síní, městnavým srdečním selháváním nebo špatně léčitelnými komorovými arytmiemi.

Výhřez meziobratlové ploténky

2012-05-21T23:45:35Z

A. Courtenay Freeman, DVM

Marc Kent, DVM, DACVIM (Small Animal and Neurology)

Simon R. Platt, BVM&S, MRCVS, DACVIM (Neurology), DECVN

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Popis:

Výhřez meziobratlové ploténky je jednou z nejčastějších vad páteře u psů. Kočky jsou postiženy mnohem méně často. Páteř se skládá z kostěných obratlů s páteřním kanálem uprostřed, kudy prochází mícha. Mezi jednotlivými obratli jsou chrupavčité disky – meziobratlové ploténky, které se skládají fibrózního lemu a želatinózního centra. Tyto disky fungují jako tlumiče nebo nárazníky a napomáhají stabilizaci páteře. Výhřez meziobratlové ploténky je stav, kdy se ploténka vysune ven ze své anatomické pozice mezi obratli většinou v důsledku jejího degenerativního postižení. Výhřez ploténky směrem do páteřního kanálu způsobuje uskřinutí míchy.

Příčiny:

Existují 3 typy výhřezů meziobratlové ploténky:

• Typ I Vzniká při degenerativním onemocnění meziobratlové ploténky, především jejího centra, doprovázené ztrátou vody a zvápenatěním. Želatinózní střed může vyhřeznout ven do páteřního kanálu směrem k míše.

• Typ II Degenerativní onemocnění ploténky způsobující její vysunutí do páteřního kanálu.

• Typ III Je nekompresní postižení ploténky, při kterém se její malá část uvolní, vystřelí do páteřního kanálu a poškodí míchu.

Klinické příznaky:

Věk, plemenné predispozice, nástup klinických příznaků i terapie se liší dle typu výhřezu:

• Typ I Postihuje nejčastěji mladé psy a psy ve středním věku s krátkými končetinami a dlouhými zády. Nástup příznaků je většinou náhlý.

• Typ II Postihuje převážně starší psy velkých plemen jako německý ovčák nebo labradorský retrívr. Nástup příznaků je většinou pozvolný, chronický a zhoršuje se během týdnů až měsíců.

• Typ III Nástup příznaků u tohoto typu je rychlý. Neurologické potíže závisí na místě výhřezu a míře postižení míchy.

Příznaky pozorujeme většinou těchto fázích:

• Mírné stlačení míchy nebo poranění způsobí pouze bolestivost dané oblasti páteře.

• Výraznější komprese nebo poranění způsobí nekoordinovaný pohyb, křížení nohou, zadrhávání drápů a slabost (parézu).

• Jak onemocnění pokračuje, ztrácí zvíře schopnost pohybu (paralýza)

• U nejvážnějších případů ztrácí zvíře i hlubokou citlivost, schopnost vnímat bolestivý podnět na prstech a prstních polštářcích.

Někteří psi prochází rychle všemi stádii neurologických potíží, u jiných pacientů se projevuje jen bolestivost. Protože prognóza a možnosti léčby závisí hlavně na stupni neurologického postižení, je důležité, aby bylo postižené zvíře vyšetřeno už při prvních příznacích veterinárním lékařem. Stupeň útlaku míchy není vždy přímo úměrný vážnosti klinických příznaků. Psi s náhlým nástupem postižení mohou mít vážné neurologické příznaky přestože stlačení míchy je jen mírné. U psů s pomalým nástupem potíží může být uskřinutí míchy výrazné, ale klinické příznaky jen mírné. Například psi s bolestí zad jako jediným příznakem mohou trpět silným útlakem míchy.

Komprese míchy v krční oblasti způsobuje postižení všech čtyř končetin, kdežto komprese v oblasti bederní páteře postihuje pouze zadní končetiny. Výhřez meziobratlové ploténky může nastat v kterémkoliv místě páteře, nejčastěji však nastává v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře.

Možnosti diagnostiky:

Podezření na postižení meziobratlové ploténky může být vysloveno na základě vývoje onemocnění a neurologického vyšetření. Pro potvrzení diagnózy a následné terapie jsou však nutné doplňující vyšetření:

• Rentgen může ukazovat na postižení ploténky, ale může být i bez nálezu a neposkytuje dostatečné informace pro případnou možnost operace.

• Myelografie je rentgenologické vyšetření po vpichu kontrastního barviva do míšního kanálu. Tento snímek odhalí místo útlaku míchy, ale není specifický pro postižení ploténky. Oteklá mícha může maskovat místo výhřezu.

• Počítačová tomografie (CT) odhalí nejpřesněji místo výhřezu ploténky a bývá prováděna společně s myelografií.

• Magnetická resonance (MRI) je nejvhodnější pro posouzení míchy i meziobratlové ploténky a poskytuje dostatek informací pro následnou terapii.

Pokud je prováděn chirurgický zákrok, je zapotřebí provést myelogram, CT nebo MRI vyšetření.

TERAPIE A NÁSLEDNÁ PÉČE

Možnosti terapie

Léčba chorob meziobratlové ploténky zahrnuje jak chirurgické tak konzervativní možnosti. Stupeň a délka trvání neurologických potíží jsou důležitými faktory při volbě vhodné terapie. Konzervativní léčba může být vyzkoušena u psů s jen mírnou bolestí a nekoordinovaným pohybem. Psi s III. typem postižení mohou být také léčeni konzervativně, protože zde většinou nedochází ke kompresi míchy. Konzervativní terapie zahrnuje klid, protizánětlivé léky a léky tišící bolest.

Klid znamená úplné omezení volného pohybu a jen krátké vyvenčení na vodítku (lépe pak v postroji). Psi by rozhodně neměli běhat, skákat nebo si intenzivně hrát. Toto omezení trvá typicky 4-6 týdnů a poté následuje postupný pozvolný návrat k normální aktivitě.

• Mohou být užívány steroidní nebo nesteroidní protizánětlivé léky, nikoliv však v kombinaci, protože může docházet k násobení jejich nežádoucích vedlejších účinků.

• Lze použít i léky tišící bolest.

• Chirurgický zákrok volíme většinou u psů s vážnými neurologickými problémy jako je slabost a nekoordinovaný pohyb, neschopnost chůze, paralýza nebo bolest nereagující na terapii. Operaci zvažujeme i psů, u kterých se potíže opakují. Chirurgický zákrok zahrnuje vyjmutí vyhřezlé části ploténky komprimující míchu a následný klidový režim stejně jako při konzervativní léčbě.

• Chirurgický zákrok někdy vyžaduje i vyjmutí části obratle v místě komprese což umožní přístup do páteřního kanálu. Po odstranění části obratle může být opatrně vyjmuta část ploténky utlačující míchu z páteřního kanálu.

• Po takovéto operaci následuje striktní klidový režim na 4-6 týdnů. Pokud pes nemočí sám, je někdy nezbytné i manuální vyprazdňování močového měchýře.

Dokud pes není schopen sám chodit, je nutná dobrá ošetřovatelská péče. Po operaci mohou být podávány protizánětlivé léky a léky tišící bolest.

• Je velice důležité sledovat nervové funkce a bolestivost psa během rekonvalescence a informovat veterináře jakmile se některé potíže znovu objeví.

Následná péče

Doba rekonvalescence závisí na rychlosti nástupu potíží, akutní nebo chronické formě, a míře jejich závažnosti. Typicky trvá rekonvalescence po chirurgickém zákroku 1-2 týdny.

Vážně postižení psi mohou potřebovat i měsíc do návratu funkcí končetin a močového měchýře. Naproti tomu i u psů léčených konzervativně mohou stačit 1-2 týdny do návratu funkčnosti. Někteří vážně postižení psi už nezačnou znovu chodit a mohou trpět močovou inkontinencí. Pro tyto psy byly vyvinuty speciální vozíčky. Maximálního zlepšení lze u většiny psů dosáhnout v prvních 3 měsících po poranění míchy a během této doby jsou i nutné pravidelné kontroly. Další zlepšení po této době je velice nepravděpodobné.

Prognóza

Většina psů s mírnou až středně intenzivní bolestí a jen mírnými neurologickými příznaky se při konzervativní terapii zlepší. Prognóza vážně postižených psů při konzervativní terapii je špatná. Prognóza i u psů s výraznými neurologickými potížemi je po chirurgickém zákroku dobrá. I když jsou končetiny paralyzované, ale hluboká citlivost je zachována, je šance pro návrat normální funkčnosti poměrně vysoká.

Špatná prognóza je u psů neschopných cítit intenzivní bolestivý podnět aplikovaný na jejich končetiny. Pokud jsou operováni během 24h od nástupu paralýzy mají 50 procentní šanci opět chodit. Pokud je to déle než 48h, šance na schopnost znovu chodit a ovládat svěrač močového měchýře je velice malá. U některých psů se mohou klinické příznaky opět objevit v souvislosti s výhřezem jiné meziobratlové ploténky. Opakované potíže nastávají většinou během 2 let, častěji u psů léčených jen konzervativně.

Zánět vnějšího zvukovodu

2012-04-08T17:57:32Z

Lynette K. Cole, DVM, MS, DACVD

Zánětem vnějšího zvukovodu bývají častěji postižena plemena s poloklopenýma nebo klopenýma ušima.

a) Příčiny

Na vzniku se podílí mnoho faktorů. Sklon k onemocnění mohou mít psi se zúženým vnějším zvukovodem, který podporuje vznik druhotné bakteriální infekce.

Dále to mohou být:

Svěšené uši
Malý nebo úzký zvukovod
Velký počet žláz ve zvukovodu, které se podílí na nadprodukci ušního mazu
Velké množství chlupů ve zvukovodu
Časté plavání (ucho plavců)
Mechanické trauma způsobené čištěním vatovým tamponem

Primární příčiny jsou:

Parazité (roztoči nebo klíšťata)
Rostlinný materiál (travní osina)
Alergická onemocnění kůže (atopická dermatitida nebo potravní alergie)
Autoimunitní onemocnění kůže, kde imunitní onemocnění napadá součásti kůže
Poruchy rohovatění kůže, např. seborrhoea z neznámých příčin, kde výsledkem je nadprodukce mazu
Hormonální poruchy (snížená funkce štítné žlázy)
Masa ve zvukovodu (nezhoubný zánětlivý polyp nebo nádory)
Cizí tělesa

Přitěžující faktory podporující zánět vnějšího zvukovodu jsou:

Bakteriální nebo kvasinkové infekce
Zánět středního ucha (otitis media)
Rozsáhlé nebo trvalé změny ve zvukovodu (nádor, zjizvení, zvápenatění)

b) Klinické příznaky

Zánět zevního zvukovodu se vyskytuje mnohem častěji u psů než u koček. Nezáleží na věku ani na pohlaví zvířete. Nejčastěji postiženi bývají kokršpaněl, zlatý retrívr, Labradorský retrívr a trpasličí pudl. Nicméně zánět vnějšího zvukovodu může postihnout kteréhokoli psa. Nejčastějšími příznaky jsou výtok a zápach z ucha, zarudlá kůže a otok ucha, odírání nebo škrábání se v uchu, třepání hlavou a zhoršení sluchu.

c) Vyšetřovací metody

Ke zjištění predispozičních faktorů a primárních příčin se provádí celkové a kožní vyšetření. Otoskopem zjišťujeme množství buněčné drtě, stav zvukovodu a detritu. Ke zjištění bakterií, kvasinek a ušních roztočů se provádí stěr ze zvukovodu, který se pak pozoruje pod mikroskopem. V některý případech (chronické záněty) může být výtěr ze zvukovodu použit pro bakteriologickou kultivaci. Zjištění základního onemocnění často vyžaduje další vyšetření (laboratorní a endokrinologické vyšetření, alergické testy, kožní seškraby a biopsie).

Ošetření a další péče o pacienta

a) Způsoby ošetření

Cílem ošetření zánětu zevního zvukovodu je odstranění buněčné drtě z uší, zmírnění zánětu, vyléčení infekce, kontrola predispozičních faktorů a léčba prvotních příčin onemocnění. Léčba spočívá ve vyčištění, vysušení zvukovodu a aplikaci antibiotik, antimykotik a steroidů do ucha. Steroidy se používají ke snížení svědění a otoku. V těžkých případech se používá i celková léčba. Pokud je zjištěna základní příčina onemocnění, může být zahájena specifická léčba. Protože ušní roztoči se mohou přenést na jiná zvířata, je potřeba ošetřit všechna zvířata v domácnosti. V některých případech, při změnách ve zvukovodu je nutný chirurgický zákrok. Nejčastěji se provádí odstranění/otevření zvukovodu a vytětí bully (osteotomie). Zákrok snižuje bolest, pomáhá vyřešit infekci a může být použit k odstranění masy v zevním nebo středním uchu.

b) Další péče

Při léčbě zánětu vnějšího zvukovodu jsou důležité následné kontroly. Je důležité dodržovat všechnu předepsanou léčbu do kontrolního vyšetření, i když klinické příznaky mohou po zahájení léčby brzo ustoupit, infekce může nadále přetrvávat. Jestliže se příznaky opakují nebo vracejí, kontaktujte vašeho veterinárního lékaře.

c) Prognóza

Některé případy zánětů vnějšího zvukovodu jsou snadno léčitelné, např. ušní roztoči. Jiné případy nejsou snadno léčitelné a mohou být udržovány pouze pod kontrolou. Prognóza je dobrá, jestliže je zahájena včasná léčba a je odstraněno vyvolávající onemocnění a predispoziční faktory. Chronický, vracející se zánět vnějšího zvukovodu, komplikující se případy, těžké bakteriální infekce bývají obtížně řešitelné a mohou vyžadovat chirurgický zákrok.

Zánět močového měchýře psů

2012-04-08T17:57:07Z

Cathy E. Langston, DVM, DACVIM (Small Animal)

Základní informace

a) Příčiny

Hlavní příčinou zánětu močových cest u psů je infekce. Na vzniku zánětu močového měchýře se mohou ale také podílet i jiné příčiny. Infekce močového měchýře je častější u fen, ale může se vyskytovat i u psů. Mezi faktory, které zvyšují riziko infekce močových cest patří kameny v močovém měchýři, anatomické abnormality (např. vrozené vyústění močovodu na jiném místě), samovolný odchod moče, onemocnění poškozující schopnost imunitního systému bojovat s infekcí (hyperfunkce nadledvinek, cukrovka, nebo chronické onemocnění ledvin), neschopnost zcela vyprázdnit močový měchýř (často spojený s těžkým onemocněním páteře), chronické infekce kůže kolem pochvy u fen a infekce prostaty u psů. Infekce močového měchýře není nakažlivá. Kameny v močovém měchýři dráždí jeho sliznici a tím mohou vyvolat zánět. Mezi další příčiny patří nádor v močovém měchýři a nezhoubný zánětlivý polyp. Velmi vzácný u psů je zánět močového měchýře z neznámé příčiny (idiopatická cystitida), který je běžný u koček.

b) Příznaky

Mezi běžné příznaky patří časté močení malého množství moči, namáhavé a naléhavé močení, bolestivé močení a krev v moči. Postižená zvířata mohou močit doma, protože neudrží moč. Toto pomočování je vědomé (např. feny si dřepnou). Samovolný odchod moči se také může vyskytovat při zánětu močového měchýře a je obtížně rozeznatelný od vědomého pomočování.

c) Diagnostické testy

Při vyšetření může být zjištěna infekce kůže okolo pochvy, nebo přítomnost řas kůže, které zčásti zakrývají pochvu. Pod těmito řasami se drží vlhkost, která zvyšuje riziko vzniku infekce kůže. U obézních psů bývají tyto řasy větší. Aby se vyřešil tento problém, je nezbytné snížit váhu. Neurologické vyšetření nervů pánevních končetin, ocasu a řitního otvoru může také pomoci najít problém spojený s onemocněním močového měchýře. U psů s příznaky zánětu močového měchýře se obvykle dělá rozbor moče a její kultivace. Ideální cestou k získání vzorku moče je odběr přímo z močového měchýře pomocí jehly (cystocentesa). Jedná se o jednoduchou proceduru, stejnou jako je odběr krve. Druhou nejlepší metodou k získání moče je vycévkování pomocí katetru. Nevýhodou této metody je možnost kontaminace moče bakteriemi, které se běžně vyskytují v malém množství u otvoru močové trubice. Vzorky moče získané přirozeným způsobem mohou také obsahovat bakterie. Výklad takovéhoto výsledku vyšetření je pak obtížný. Jestliže se provádí tento způsob odběru, měl by být vzorek sebraný ze středního proudu močení a moč by se neměla dotýkat srsti psa. Dalšími laboratorními vyšetřeními zjišťujeme přítomnost onemocnění ledvin nebo jiných onemocnění. Rentgenologické vyšetření břicha se používá ke zjištění kamenů v močovém měchýři. Ultrasonografickým vyšetřením břicha zjišťujeme kameny v močovém měchýři, polypy, nádory nebo jiné problémy. V některých případech může být doporučena cystoskopie nebo kontrastní rentgenová studie.

Ošetření

a) Způsoby ošetření

Bakteriální infekce je obvykle účinně potlačena antibiotiky . V ideálním případě se antibiotikum volí podle výsledku kultivace moči. Kultivace moči určí druh bakterie a jejich citlivost na příslušný druh antibiotika. Prostá infekce močového měchýře je obvykle vyléčena během 5-7 dnů. Dlouhodobá léčba antibiotiky bývá potřebná u dlouhotrvajících, vracejících se, komplikovaných infekcí. Po vyřešení jiných příčin zánětu močového měchýře se obvykle příznaky zlepší (např. odstranění kamenů z močového měchýře). U nezhoubného polypu v močovém měchýři je potřebná protizánětlivá léčba v kombinaci s antibiotiky

b) Další péče

Příznaky prosté infekce močového měchýře se obyčejně zlepší během několika dní po začátku podávání antibiotik. Abychom zjistili, že infekce je skutečně vyléčena, mala by být moč kultivována za 3-7 dní po dobrání antibiotik. U komplikovaných případů se provádí kultivace moči jednou měsíčně, abychom si byli naprosto jisti, že se infekce nevrací.

c) Prognóza

Výborná prognóza je u prosté infekce močového měchýře. Zánět močového měchýře může přetrvávat (průběžně nebo přerušovaně), jestliže nemohla být nalezena základní příčina. Dlouhodobou záležitostí je druhotná infekce ledvin, která může být příčinou selhání ledvin.

Zánět močového měchýře koček

2012-04-08T17:56:39Z

Cathy E. Langston, DVM, DACVIM (Small Animal)

Základní informace

a) Popis

Zánět močového měchýře se častěji vyskytuje u mladých dospělých koček a u střední věkové kategorie. Onemocnění dolních cest močových koček, může být vyvoláno jakýmkoli podnětem, který vyvolá zánět močového měchýře, není tedy specifickým onemocněním. Pokud tedy kočka projevuje příznaky zánětu močového měchýře, je potřeba zjistit příčinu onemocnění (pokud to je možné), aby mohla být zahájena specifická léčba.

b) Příčiny

Kameny v močovém měchýři se vyskytují asi u 15% případů. Změny na stěně močového měchýře (nádor, zánětlivý polyp, vyústění močovodu na jiném místě) zahrnují méně než 10% případů. Problémy chování také vyskytují u méně než 10% případů zánětů močového měchýře. Infekce močového měchýře nebývá častá a vyskytuje se jen u 2 % zánětů močového měchýře. U více než poloviny koček se zánětem močového měchýře, u kterých se příčina nezjistí, se toto onemocnění nazývá zánět močového měchýře z nejasné příčiny (felinní idiopatická cystitida).

c) Klinické příznaky

Mezi nejčastější klinické příznaky zánětu močového měchýře patří obtížné močení, nápinky na močení, bolestivé močení, časté močení malého množství moče, časté chození na kočičí záchod, močení mimo záchod a krev v moči. U kocourů při zánětu močového měchýře může dojít k ucpání močové trubice.

d) Vyšetřovací metody

Vyšetřením moči zjišťujeme krev, bílé krvinky nebo krystaly v moči. Krystaly v moči se mohou vyskytovat i u koček bez příznaků onemocnění močového měchýře. Krystaly jsou viditelné pouze pod mikroskopem a jejich nález v moči neznamená přítomnost kamenů v močovém měchýři. Může být provedena kultivace bakterií z moče, i když infekce močového měchýře nebývá častá. Současně se může provést biochemické vyšetření krve, aby se vyloučilo onemocnění ledvin a případně dalších orgánů. Přítomnost kamenů v močovém měchýři lze prokázat rentgenologickým vyšetřením břicha. Rentgenologickým vyšetřením nelze prokázat příliš malé kameny, nebo kameny, které neobsahují vápník. V těchto případech se používá ultrasonografické vyšetření. Mezi doplňková vyšetření patří kontrastní cystografie a cystoskopie.

a) Možnosti ošetření

Jestliže je nalezena příčina (infekce, kameny), pak je léčena. Protože infekce je méně častou příčinou zánětu močového měchýře, antibiotika nejsou často potřeba. Většinou není zjištěna základní příčina. Na ředění moči se podává potrava s vyšším obsahem vody. Mohou být vyzkoušena konzervovaná, nebo vlhká krmiva. Důležitý je přístup k čerstvé vodě. Zdroj vody má povzbuzovat k častějšímu pití (např. fontánka). Četnost a vážnost příznaků může snížit obohacování životního prostředí kočky (poskytnutí hraček a aktivních her, okna, která dovolují výhled ven). Důležité je udržování čistoty kočičího záchodu (znečištěný substrát odstraňovat každý den, celý substrát jednou týdně). Na každou kočku v domácnosti by měl být jeden záchod plus jeden navíc. Nedoporučují se přikryté kočičí záchody a parfemované stelivo. Různé kočky dávají přednost různým druhům steliva, takže někdy je třeba trochu experimentovat, než se vybere to pravé.

Léky se často používají jako poslední volba. Na léčbu bolesti se používají sedativa a relaxancia. Amytriptylin je tricyklické antidepresivum, které pomáhá uvolnit močový měchýř. Měl by být užíván dlouhodobě, krátkodobé užívání nepomáhá. Některým kočkám pomáhá sprej s feromony (Feliway). U některých koček se osvědčila protizánětlivá léčba.

b) Další péče

Časté návštěvy veterinárního lékaře mohou mít opačný účinek, protože stress je jedna z vyvolávajících příčin zánětů močového měchýře.

Prognóza

Většina epizod zánětů močového měchýře z neznámé příčiny se vyřeší během 4-7 dnů bez ohledu na způsob léčby. Asi u poloviny postižených koček se příznaky vracejí. Zde je často příčinou stres. Četnost a závažnost příznaků se ze stárnutím kočky snižují.

Kastrace psa

2012-04-08T17:56:09Z

Ronald M. Bright, DVM, MS, DACVS

Proč kastrovat?

Kastrace je prováděna u psů k

omezení počtu přemnožených psů a nechtěných štěňat
Omezení nežádoucího značkování
Předcházení onemocnění prostaty a případných nádorů řitní oblasti
K prevenci vzniku hrázkové kýly u starých psů (nebo se provádí při chirurgickém řešení hrázkové kýly)
Předcházení nebo odstranění nádorů varlat nebo šourku
Řešení šourkové kýly
Zmírnění nebo prevenci ucpání močové trubice močovými kameny (jako součást chirurgického vytvoření vývodu močové trubice před šourkem)
Omezení určitých hormonálních onemocnění
Zamezení přenosu dědičných onemocnění z generace na generaci

Popis techniky

Kastrace (nebo-li orchiektomie) je chirurgické odstranění varlat. U psů, kteří mají obě varlata v šourku je řez veden kůží před šourkem. Jestliže jedno nebo obě varlata se nacházejí v břiše (nesestouplé varle, nebo kryptorchismus) používá se přístup řezem přes břišní stěnu. Je-li varle poblíž šourku nebo v třísle, tak se kožní řez dělá přímo nad varletem. Většina kastračních ran je uzavírána vnitřními kožními stehy, aby se omezilo lízání rány. Tyto stehy se neodstraňují. Odstranění šourku současně s varlaty je nezbytné v případech nádoru, poranění nebo infekce, nebo v případech, kdy je šourek výrazně velký.

Předoperační příprava

Váš veterinární lékař vás poučí, kdy nasadit hladovku a případně i odebrat vodu. To závisí na anestézii, která je použita k zákroku. Většina psů podstupujících kastraci je zdravých a stačí jim minimální laboratorní vyšetření. Více diagnostických vyšetření postupuje pes, jestliže je kastrace součástí terapie jiného onemocnění.

Možné komplikace

Komplikace po kastraci nebývají časté. Nadměrnému lízání a tím traumatizaci operační rány, lze zabránit použitím Alžbětinského límce. Malé množství krvavé tekutiny, která se může hromadit v šourku, se obvykle vstřebá během 2 týdnů. Chirurgický zákrok k odstranění většího množství nahromaděné krvavé tekutiny a případně i šourku se provádí jen zřídka. U některých psů, kteří jsou kastrováni pro nadměrné toulání nebo problematické chování nemusí po kastraci dojít k výraznému zlepšení.

Pooperační péče

Pes by měl být ponechán v klidu10-14 dní do doby než se rána zahojí, zvláště pokud byl kastrován přes břišní stěnu. Doporučováno je vodění na vodítku a omezení her a výcviku. Je lépe psa ponechat v klidném, čistém a suchém prostředí do doby, než se rána zahojí. Pokud se rána nešila stehy procházejícími na povrch kůže, není potřeba další návštěvy.

Kastrace feny

2012-04-08T17:55:41Z

Kastrace (ovariohysterektomie) je operativní zákrok prováděný v celkovém úplném znecitlivění. Principem operace je otevření dutiny břišní a vyjmutí všech rozmnožovacích orgánů, tj. obou vaječníků, vejcovodů, obou děložních rohů a děložního těla. Vykastrovaná fena nemůže mít již nikdy štěňata a neprojeví se u ní pohlavními hormony vyvolané rozmnožovací pudy. Důvody kastrace jsou různé. Často se jedná o zákrok, kdy ovariohysterektomie je součástí nutné léčby již vzniknuvšího patologického stavu nebo častěji je zákrokem preventivním - prováděným na zdravé feně. Preventivní kastraci volí většinou majitelé, kteří nemají fenu na chov a chtějí předejít nežádoucímu nakrytí, akutním krizovým situacím při zánětu dělohy a zároveň si ušetřit starosti při vzniku nádorového bujení na mléčné žláze. Pokud je fena vykastrovaná před prvním háráním, lze předejít zhoubnému procesu na mléčné žláze téměř ve 100% případů. Při kastraci do 4. hárání se výskyt nádorů omezí. Po dalším hárání již není rozdíl ve výskytu nádorů mezi kastrovanými a nekastrovanými fenami. Kastrace se na většině veterinárních pracovišť provádí ambulantně a pacient se po zákroku předá majitelům do domácího ošetření.

Cestou domů z ordinace umístěte fenu do auta, popř.(jedná-li se o malé plemeno) do velké tašky tak, aby ležela s krkem a hlavou nataženou a měla zajištěny volné dýchací cesty. Nejbezpečněji se zvíře v narkoze transportuje v rozložené dece nesené dvěma lidmi za volné rohy nebo volně položené hřbetem k sobě v náručí majitele s hlavou mírně padající přes předloktí.

Až přinesete Vaši fenu domů, musíte ji nechat probudit v suchu, teple a klidu na zemi – v pelíšku, na koberci, dece či matraci. Zásadně nedávejte zvíře v odeznívající narkóze na postel nebo křeslo. Nedokáže ještě pod vlivem zbytkových anestetik kontrolovat rovnováhu a i pád z malé výšky může mít za následek vážnou frakturu.

Některá zvířata se ihned po operaci probouzejí, jiná spí ještě několik hodin. Ve většině případů chodí již asi tři hodiny po zákroku. Závisí to především na aktivitě metabolismu jater a ledvin, jenž odbourávají použitá anestetika. Je-li fena při převozu a doma ještě bezvládná, musíme jí vytáhnout jazyk z tlamy, aby ji nezapadl. Jakmile se s námi začne i jinak ještě spící zvíře o jazyk přetahovat, je vše v pořádku. Budí se, jazyk již podvědomě reflexně kontroluje a udušení nehrozí. Až se pacientka vzbudí a začne bez pomoci chodit, dojde si sama k misce s vodou, kterou umístěte asi 2 metry od ní. Po prvním napití může zvíře zvracet, je to zcela normální a nesmí Vás to vyvést z míry. Zásadně fenu do pití nenuťte, spíše jí ublížíte než pomůžete. Druhý den po operaci již musí normálně jíst, nesmí zvracet a alespoň jedenkrát za den močit. Bude-li zvíře den po operaci jíst, ale bude při tom zvracet nebo bude-li stravu absolutně odmítat či se nevymočí, zavolejte nebo rovnou přijeďte na kontrolu. Nenechávejte tento stav bez pomoci několik dní, mohlo by být již příliš pozdě. Včasné injekční podání výživy, vitamínů a úprava rozbouřeného metabolismu navrátí zvířeti vitalitu a chuť do jídla. Tato pooperační doporučení platí pouze pro preventivně kastrované zdravé feny. Je-li zákrok prováděn jako součást léčby, ošetřující veterinář Vás upozorní a informuje, kdy chce zvíře po operaci opět vidět.

Operační ránu je třeba od následujícího dne 1x denně omývat odvarem z řepíku nebo heřmánku, aby se urychlilo hojení a rána byla pod kontrolou. Je-li celých deset dní do vytažení stehů čistá a suchá, je vše v pořádku. Začne-li sušením přiloženým na ráně cokoliv prosakovat, ať už krev, hnis nebo neurčitá tekutina, navštivte s fenou co nejdříve během ambulantních hodin ordinaci. Stehy z rány se vytahují za deset dní po zákroku. Zvíře musí být celých deset dní fit. To znamená - jíst, močit, nezvracet a nelízat si ránu. Uchránit stehy před psím jazykem bývá největší problém a devět z deseti majitelů kastrovaných fen jej podcení. Fena musí být celých deset dní oblečená v „košilce“ z prubanu a případně u obzvlášť aktivních lízalek nosit 24 hodin denně nasazený košík s přetaženou punčochou. Náhubek se odepíná pouze na jídlo a k pití, kdy chovatel na zvíře dohlíží. Majitelé ránu dvakrát denně kontrolují. Zvíře nesmí být za žádnou cenu bez košilky a košíku. Stačí moment a fena si ránu rozlíže, zanese si do ní infekci a následné zdlouhavé hojení je i zbytečné.

Budete-li dodržovat těchto několik málo základních rad, bude Vaše fena za pár dní naprosto fit. Při jakýchkoliv pochybnostech volejte raději vždy do ordinace, kde bylo vaše zvíře operováno.

Kastrace kočky

2012-04-08T17:55:10Z

Ronald M. Bright, DVM, MS, DACVS

Proč kastrovat?

Kastraci děláme abychom předešli opakovaným říjím a vzniku nežádoucí březosti a tím nechtěným koťatům. Cílem zákroku je odstranění buď samotných vaječníků nebo i dělohy. Odstranění vaječníků a dělohy (ovariohysterektomie) se provádí při ošetření onemocnění dělohy (hnisavý zánět dělohy, zánět děložní stěny, cystické změny stěny děložní, prasknutí dělohy, nádory dělohy). Kastrace je prospěšná u výhřezu pochvy, výhřezu dělohy a některých hormonálních onemocnění, jako je cukrovka. Dalším důvodem pro odstranění vaječníků a dělohy je ukončení březosti. Může být i součástí zákroku při císařském řezu.

Popis techniky

Ovariektomie (OVE) je odstranění vaječníků. Ovariohysterektomie (OVH, OHE) je odstranění vaječníků a dělohy. Vhodné je předoperační vyšetření, zahrnující klinické vyšetření a vyšetření krve. Podrobné laboratorní vyšetření krve je vhodné u starších koček, ke zjištění problému, který může komplikovat anestézii a chirurgický zákrok. Jiná vyšetření závisí na přítomnosti jiného onemocnění. Tradičně se kastrace provádí přes břišní stěnu, řezem, který je dostatečně dlouhý aby umožnil nalezení vaječníků a dělohy. Řez je podstatně delší při odstranění zvětšené, nebo nemocné dělohy. Někdy může veterinární lékař, když provádí OVE udělat dva řezy na obou bocích (za posledním žebrem).

Předoperační příprava

Váš veterinární lékař vás poučí, kdy odebrat potravu a vodu. To závisí na anestézii, která je použita k zákroku.

Možné komplikace

Většina koček tento zákrok dobře snáší bez nebo s minimálními komplikacemi. Mezi malé komplikace patří: lízání rány, vznik zánětu nebo malé kapsy s tekutinou (serom), předčasné odstranění stehů. Krvácení z děložních cév po zákroku je běžnější u velkých, obézních koček. Mezi další možné komplikace patří vznik břišní kýly. Mezi další komplikace po částečném odstranění vaječníků patří návrat pohlavního cyklu a zánět dělohy. Po OVH se může vyskytnout pahýlová pyometra, která může vznikat při nedokonalém odstranění vaječníků.

Pooperační péče

Většinou se kočka předává domů hned po kastraci. U koček u kterých hrozí krvácení nebo měly vážné onemocnění dělohy je hospitalizace delší pro sledování a zavedení další vhodné léčby. Podle pokynů vašeho veterinárního lékaře, by kočka měla být držena v klidu 10-14 dní nebo déle. K zabránění vzniku pooperačních komplikací omezte aktivitu zvířat (neběhat, neskákat). Pokud není rána zhojena, je lépe kočku ponechat v čistém a suchém prostředí. Kontrola není potřeba, jestliže se kůže nešila stehy zvenku. Kontrola je nutná v případech krvácení, jestliže si kočka ránu líže a poraňuje, při výskytu otoku pod ránou, nebo jestliže se operační rána otevírá.

Kastrace kocoura

2012-04-08T17:54:29Z

Ronald M. Bright, DVM, MS, DACVS

Proč kastrovat?

Kastrace je prováděna u kocourů k

omezení počtu přemnožených koček a nechtěných koťat
snížení samčí agrese, bojů s jinými kocoury a toulání
snížení (pravděpodobnosti) výskytu abscesů po pokousání u koček po bojích s jinými kočkami
omezení nežádoucího značkování
předcházení nádorů varlat nebo šourku
omezení určitých typů hormonálních onemocnění

Popis techniky

Kastrace u kocourů je chirurgické odstranění varlat. Řezy jsou vedeny přímo přes šourek. Jestliže jedno nebo oboje varlata jsou umístěna v břiše (nesestouplé varle nebo kryptorchismus) je nezbytné otevření dutiny břišní. Další místo, kde jedno nebo obě varlata mohou být zadržena, je pod kůží poblíž poslední bradavky nebo v tříselné oblasti břicha. V těchto případech jsou řezy dělány na kůži nad varlaty. U běžných šourkových kastrací koček se kůže nešije. Zevní kožní stehy mohou nebo nemusí být použity, pokud jsou varlata odstraněna z jiného místa. Odstranění šourku (odstranění šourku a varlat) je nezbytné v případech nádoru, poranění nebo infekce.

Předoperační příprava

Váš veterinární lékař vás poučí, kdy odebrat potravu a vodu. Závisí to na anestezii, která je použita k zákroku.

Možné komplikace

Komplikace po kastraci nebývají časté.

Nadměrnému lízání a tím traumatizaci operační rány, lze zabránit použitím Alžbětinského límce.

Na krajích šourkových operačních ran bývá někdy malé množství krve.

U některých kocourů, kteří jsou kastrovaní pro nadměrné toulání nebo problematické chování nemusí po kastraci dojít k výraznému zlepšení.

Taktéž se nemusí snížit výskyt abscesů u koček po střetech.

Pooperační/následná péče

Než se zahojí operační rána na šourku, je vhodné několik dní nepoužívat v kočičím záchodu granulovaný, zrnitý nebo shlukující se substrát. Jestliže byl kocour kastrován přes břišní stěnu, měl by být udržen v klidu 10-14 dní, nebo do doby než jsou vytaženy stehy. Je lépe jej ponechat uvnitř v čistém a suchém prostředí do doby než se rána zhojí. Pokud se rána nešila, není potřeba další návštěvy.